historie

 

BÍTOV

Bítov je stará dědina. Poprvé se uvádí v roce 1257 v darovací listině Přemysla Otakara II. křížovníkům s červenou hvězdou jako „dvůr poplužní“. Později byl dvůr parcelován a na pozemcích vyrostla vesnice. Ve 13.století se tu jmenují vladykové z Bítova, kteří drželi tvrz a poplužní dvůr v době, když dědina patřila církevní vrchnosti. Roku 1324 jsou uváděni Markvart a Michal z Bítova, roku 1421 Jan Sláma a jeho bratr Jakub. Po třicetileté válce zbyl z celé vesnice pouze poplužní dvůr, 302 korců polí a dvě louky. Většina obyvatel se zde živila vždy zemědělstvím, od minulého století hledali bezzemci práci v cementárnách nebo železárnách Králova Dvora či v kamenolomech.

Bítov byl od roku 1849 až do konce světové války spojen s Koněprusy do jedné obce. V roce 1900 zde žilo 101 obyvatel ve 22 domech, před první světovou válkou stoupl počet obyvatel na 130, domků nepřibylo. První světová válka zanechala sedm bítovských na svých bojištích. Ze šestnácti odvedených padl téměř každý druhý.