Zdravím vás!

Mám pro všechny lidi z Koněprus jednu pozvánku. Zvu vás na výlet na Kotýz znovuobnovenou stezkou Dřinovým dolíkem.

Možná vás teď napadlo: co je to za cvoka? Nevymýšlí si na nás nějakou habaďůru?

Mohu vás ujistit, že moje pozvánka je míněna naprosto vážně. A abych rozptýlil vaše případné pochyby, začnu trochou povídání o sobě.

Jmenuji se Franta Procházka a jsem tmaňský rodák. Libor Kašička mě zná, takže vám může potvrdit, že asi nekecám. Co neví, je fakt, že můj dědeček se jmenoval Karel Havlíček, že se narodil 21.10.1896, že pocházel z Bítova a že byl synem koněpruského krejčího Františka Havlíčka. Je celkem jasné, že si tím pádem nemohu vůči koněpruským dovolit žádné lhaní.

Od roku 1956 se pohybuji víceméně pořád v Plzni, s Tmaní jsem ale pořád spojený. Kromě jiného se do jisté míry už několik let podílím na tmaňském měsíčním magazínu Obzor.

Snad vás těch pár vět přesvědčilo o tom, že jsem docela normální dědek, že nelžu a že to, o čem píšu, bude mít hlavu a patu.

Abych se ale vrátil k výše uvedené pozvánce – ti starší budou vědět, ti mladší se trochu přiučí.

Dřinový dolík je lesní úžlabina mezi Kotýzem a dnešním okrajem lomu VČS. Je cca v polovině bývalé podskalské silnice mezi Havlíčkovým mlýnem a bývalou starou vrátnicí VČS. Býval odjakživa jednou z cest nahoru na Kotýz, za dávných a dávných dob tudy podle pověsti chodívala i dcera kotýzského pána - rytíře Kotajze. Údajně se tudy každodenně chodívala modlit k dubu, který stál někde poblíž dnešního kostela svatého Jiří, na jehož budoucím vystavění prý měla své zásluhy.

Ze Tmaně to bývala nejkratší možná cesta na kotýzskou planinu - až do šedesátých let minulého století. Poté byla přerušena výstavbou železniční vlečky z VČS do Berouna, což mělo i podstatný vliv na lesní cestu Dřinovým dolíkem. Lidí, kteří tudy chodívali, ubývalo, cesta zarůstala křovím, padaly do ní staré stromy – prostě tahle cesta přestala být procházkou růžovým sadem. a v podstatě přestala být průchozí.

V loňském roce – ať už to bylo z nostalgie nebo něčeho jiného, mě napadla myšlenka na opětné zprůchodnění této stezky. Myšlenka se stala díky třem lidem po nemalém úsilí skutkem, takže – pokud jste alespoň trochu milovníky přírody, pokud vás zajímá krajina ve vašem okolí a pokud nejste náruživými milovníky gaučového lehára, máte příležitost využít k cestě na Kotýz, případně opačným směrem po více než padesáti letech opět třetí, staronovou cestu.

Pokud se budete chtít něco víc dozvědět o obnově této cesty, mrkněte na webové stránky obce Tmaň, kde pár informací najdete v letošním květnovém a červencovém vydání měsíčníku Obzor.

Pro úplnost uvádím i další dvě možnosti, jak se dostat na Kotýz:

1. Po žluté turistické stezce z Koněpruských jeskyň. Až na Kotýz je to ta nejsnadnější a nejpohodlnější cesta.

2. Rovněž po žluté turistické stezce, jenže opačným směrem – od Havlíčkova mlýna přes Kotýz ke Koněpruským jeskyním.

Tahle cesta dá mezi Havlíčkovým mlýnem a Kotýzem docela zabrat – ať už jdete jedním nebo druhým směrem-

Ta třetí – nově otevřená Dřinovým dolíkem, je (pokud jde o obtížnost), něco mezi oběma předchozími. Přijďte, vyzkoušejte, uvidíte.

Její oficiální otevření bude v sobotu 2. srpna. Sraz máme v 10:00 hod. u tabulky ChKO Český kras. (jak už jsem psal, cca v polovině mezi Havlíčkovým mlýnem a starou vrátnicí VČS.)

Pokud přijdete, budete se moci zeptat na všechny možné podrobnosti o obnovení stezky a jako prémii vám na kotýzské planině ukážeme velký kámen, o němž ví jen málokdo – kámen v němž podle pověsti vydupal svými kopyty sedm děr zlatý kůň bohyně Kotys, která se tu na něm (rovněž podle pověsti) proháněla.

Tu příležitost už mít nebudete.

Pokud to bude možné, uvítal bych, kdybyste nějakým způsobem informovali co nejvíc koněpruských občanů. Díky.

Franta