O obci

Historie Bítova

První zmínky o místní části naší obce - Bítov

Bítov je stará dědina. Poprvé se uvádí v roce 1257 v darovací listině Přemysla Otakara II. křížovníkům s červenou hvězdou jako „dvůr poplužní“. Později byl dvůr parcelován a na pozemcích vyrostla vesnice. Ve 13.století se tu jmenují vladykové z Bítova, kteří drželi tvrz a poplužní dvůr v době, když dědina patřila církevní vrchnosti. Roku 1324 jsou uváděni Markvart a Michal z Bítova, roku 1421 Jan Sláma a jeho bratr Jakub. Po třicetileté válce zbyl z celé vesnice pouze poplužní dvůr, 302 korců polí a dvě louky. Většina obyvatel se zde živila vždy zemědělstvím, od minulého století hledali bezzemci práci v cementárnách nebo železárnách Králova Dvora či v kamenolomech.

Bítov byl od roku 1849 až do konce světové války spojen s Koněprusy do jedné obce. V roce 1900 zde žilo 101 obyvatel ve 22 domech, před první světovou válkou stoupl počet obyvatel na 130, domků nepřibylo. První světová válka zanechala sedm bítovských na svých bojištích. Ze šestnácti odvedených padl téměř každý druhý.


Historie obce Koněprusy

Pár úvodních informací o historii vzniku naší obce

Původem prý sahají daleko do pohanské doby. Někteří soudí, že zde někde na Zlatém Koni stála svatyně, kde byl uctíván bůh Svantovít. V době zimního a letního slunovratu se tu konaly obřady pálení ohňů, ke kterým putoval lid z celého okolí. Pohanatí šrecové bydleli prý pod Zlatým koněm v nynějších Koněprusích a první jejich domek stál „Pod rybníčky“, zde je dnes čp.27. Prusý je slovanský výraz pro bílý a Koněprusy značí bílé koně …. Tolik ústní tradice.

Z doložených pramenů víme, že v roce 1393 přednášel na filosofické fakultě pražské university Mistr Petr z Koněprus a byl od 19. dubna do 11. října děkanem.

Roku 1420 se uvádějí Hašek a Jindřich z Koněprus.Roku 1455 sídlil poslední tohoto rodu Václav z Koněprus na tvrzi koněpruské, která zanikla asi koncem 15.století.

Pozemky připadly jako odúmrť králi Ladislavovi, který je i s Popovicemi daroval Vaňkovi ze Svárova. Jan Karel ze Svárova je v roce 1544 uváděn v zemských deskách jako držitel starodávného dědictví rodu v Popovicích a Koněprusích. Zanechal jedinou dceru Kateřinu, která se roku 1557 provdala za Ottu z Losu a ten prodal v roce 1586 zboží Janovi st. z Lobkovic na Točníku. Od té doby patřily Popovice a Koněprusy ke králodvorskému panství. Ale jen z části. Své poddané zde měl i jakýsi Šebestian Vikhart ze Šanova, který je roku 1593 prodal i s Vinařicemi liteňskému pánu Václavu Vratislavu st. z Mitrovic.

K Litni patřila část Koněprus až do roku 1709, kdy zboží odkoupil suchomastský pán hrabě z Bubna, příbuzný Mitroviců, jehož slavný předek Kuňata Jaroslav hrabě z Bubna, hejtman podbrdského kraje sídlil v Litni po třicetileté válce.

Třetí část obce si ponechal Jan Karel ze Svárova při panství tmaňském. A tak Koněprusy až do roku 1848 patřily třem vrchnostem.

V husitských válkách se zúčastnili koněpruští slavné bitvy u Domažlic a pod vedením Prokopa Holého zde v srpnu 1431 oslavili vítězství.

Za třicetileté války byly Koněprusy vypleněny dvakrát. Poprvé při vpádu Sasů v roce 1634 a podruhé při vpádu Švédů v roce 1639. Zbyli tu jen tři sedláci a dva chalupníci a tři grunty prázdné. Pustých polí bylo 208 korců, zoraných 152, oseto jen 76,5 korce.

Koněprusy v té době patřily k víře českobratrské a zažily výhružky jesuitů, aby přestoupily ke katolíkům. Kovář Jan Slavík se svou ženou Dorotou se vzepřel a nepřestoupil.

Doba temna ale i zde sehrála svou roli a tak ani probuzenecká doba zde nenašla ohlasu.

Společenský život se začíná probouzet až těsně před koncem minulého století, kdy v roce 1898

náležely školou do Tmaně. Protože do školy bylo daleko, vydržovali si koněpruští soukromého učitele, který vyučoval děti v najakých místnostech čp.23 a 17. V roce 1860 byla postavena patrová budova školy přičiněním starosty Jana Cipry. Přiškolena byla sousední obec Bítov, jehož děti dříve chodily do Počapel. Prvním učitelem školy byl Antonín Suk v letech 1860 až 1879.

Ruční ženské práce zde začala vyučovat v roce 1884 Marie Priedlerová.

Protikatolické smýšlení předků se v Koněprusích projevilo v tom, že po první světové válce se naprostá většina občanů přihlásila k československé církvi, hodně bylo bez vyznání a pouze 7 % zůstalo katolíky. Ale i tak zde měli rozhodující slovo agrárníci.Dělníci z kamenolomů, králodvorských cementáren a železáren zůstávali v menšině.

V roce 1900 měly Koněprusy 51 domů a 279 obyvatel, v předvečer světové války zde žilo ve stejném počtu domů přes 300 lidí. Světová válka si vyžádala 10 životů vojáků. Z mužů, kteří odešli na frontu, zemřel každý šestý.