Myšlenka na záchranu historické vápenné pece u Koněprus vznikla v roce 2018 poté, co si několik místních občanů uvědomilo, že se v jejich blízkosti nachází téměř zapomenutá cenná technická památka dokládající kdysi slavné a pro krajinu Českého krasu velice charakteristické řemeslo – vápenictví. Dnes však již bohužel téměř neznámé.

Naše Koněpruská vápenice je unikátní hned z několika důvodů. Především proto, že je s největší pravděpodobností úplně poslední dochovanou předindustriální vápenkou v Českém krasu. Dále pak pro svou neobvyklou konstrukci. Jedná se totiž o přechod od klasických jednoduchých tzv. „selských vápenic“, neboli „vápenných milířů“, k raně průmyslovým typům pecí. O tom svědčí rovněž její netradiční dvoušachtová konstrukce, umožňující téměř nepřetržitý provoz zařízení. Překvapující je také rozdílné řešení topenišť obou šachet, kdy jedna šachta je již uzpůsobena pro pokrokové použití uhlí jako paliva, zatímco šachta druhá je konstruována pro výpal vápence za pomoci palivového dřeva. Tato konstrukční rozdílnost však mohla vzniknout až dodatečně v průběhu provozu pecí, při některé z nutných oprav cihlových pracovních šachet. Topeniště jsou však bohužel také jediné dochované části vnitřní konstrukce pecí. Z objektu se nám tak do dnešních dnů dochoval především vnější kamenný plášť o půdorysu zhruba 9 x 5 metrů a výšce čelní stěny 4 metry se dvěma zaklenutými vstupními otvory v čelní stěně objektu.

V 19. století jsou v okolí vsi Koněprusy, tak jako u mnoha jiných vsí v okolí, zmiňovány dvě vápenné pece. Poloha prvé z nich je dnes již zapomenuta, zato ta druhá se nám, byť v rozvalinách, dochovala v tomto místě, od nepaměti zvaném „u pecí“, jako zázrakem dodnes.

Nejstarší dosud nalezená písemná zmínka o provozu vápenné pece u Koněprus pochází z roku 1840 z operátu stabilního katastru. Zde se uvádí, že vápenec pro zdejší pec těžila obec v přilehlém lomu a o provoz vápenice se staral jeden dělník, tzv. „pecák“, který ročně vypálil zhruba 18,5 krychlových metrů kusového vápna. Kámen mu z blízkého Starého lomu dodával jeden lamač, tzv. „skalník“. Na provoz pece přitom ročně spotřeboval přibližně 12,5 tuny uhlí z Lísku u Berouna a Malých Přílep. Použití uhlí jako paliva při výrobě vápna bylo tenkrát vlastně ještě novinkou. Do té doby se ve vápenických pecích topilo pouze dřevem. Historie místního vápenictví je však mnohem starší. Stopy po středověké těžbě kamene a jednom středověkém milíři na pálení vápna lze na vrcholku Zlatého koně spatřit dodnes. Existence „lomu vápenného kamene v Koněpruské hoře“ je písemně doložena v tzv. berní rule již krátce po Třicetileté válce roku 1652 a koněpruské vápno se v 18. století dodávalo také na strategickou státní stavbu – pevnost Terezín.

Jak vlastně taková pec před dvěma staletími fungovala, je znázorněno na dvou schematických kresbách zobrazujících řezy oběma šachtami vápenice.

Kresba „A“ znázorňuje levou šachtu pece připravenou k výpalu za použití uhlí jako paliva. Při tomto způsobu výroby vápna byla pec podpálena dřevem na jejím dně a o vlastní výpal kamene na kusové vápno se pak již postaralo uhlí smíchané ve vrstvách střídavě s vápencem v celé výšce šachty. Shora byla poslední vrstva kamene při jednorázovém tzv. „přetrženém“ výpalu překryta izolační vrstvou jílu nebo strusky pro zamezení úniku tepla a zpomalení hoření. Použití uhlí ve směsi s vápencem však také umožňovalo kontinuální, prakticky „nekonečný“ výpal, kdy bylo již vypálené kusové vápno spodem vyhrabováno z pece a jak se vsázka sesedala, bylo možné shora doplňovat stále nové a nové vrstvy uhlí a kamene. Rozměry naší vápenice však svědčí spíše pro jednorázové výpaly. Výhodou použití uhlí byla snadnější obsluha, kdy po zapálení pece nebylo již nutné více přikládat, ovšem nevýhodou oproti tomu byla nižší čistota a jakost výsledného produktu.

Kresba „B“ nám zobrazuje pravou šachtu pece nachystanou k jednorázovému výpalu vápence s využitím dřeva jako paliva. Při tomto způsobu bylo nutné v peci nejprve z hrubých velkých kamenů s ostrými hranami vyskládat nad topeništěm nosnou klenbu a teprve na ni pak vrstvit ostatní kameny. Nejprve ty větší a ve vyšší části šachty pak menší. I v tomto případě byla poslední vrstva kamene překryta hliněnou nebo struskovou izolační vrstvou opatřenou pouze průduchy pro odvod kouře. Nevýhodou tohoto starého a tradičního výrobního postupu bylo to, že obsluha pece musela přikládat dřevo vstupním otvorem po celou dobu výpalu. Zkušený „pecák“ pak podle různých ukazatelů, například podle intenzity a zbarvení kouře, poznal, jak má topit a jak dlouho ještě. Podle toho také střídavě přikládal měkké a tvrdé dřevo. Odměnou za tuto namáhavou a nezdravou práci mu pak bylo kvalitnější a čistší vápno vyšší hodnoty.

V obou případech se vsázka do šachet ukládala z plošiny nad pecí, pravděpodobně opatřené nějakou dřevěnou konstrukcí, a pece se zapalovaly ze spodní strany vstupními otvory, které sloužily rovněž k vybírání hotového kusového vápna. Stavba byla zapuštěna do svahu nejen z důvodu snazšího plnění z horní strany, ale rovněž z důvodu lepší tepelné izolace stěn. Teplota v pracovním prostoru pece dosahovala až 1300°C a délka výpalu pece se pohybovala, podle její velikosti a objemu vsázky, zpravidla okolo 4-5 dní. Několik dalších dní pak musela pec chladnout, než bylo možné vypálené vápno začít vybírat. To pak bylo ukládáno buďto přímo na vůz „vápeníka“, který vápno odvážel k zákazníkům, nebo do přístřešku, který tvořil součást zázemí pecí, aby bylo chráněno před deštěm a nedošlo k jeho samovolnému „vyhašení“.

Po ukončení provozu vápenice, zřejmě krátce po 1. světové válce, a rozebrání jejích cihlových částí, sloužila pec nejpozději od konce 2. světové války jako černá skládka pro obyvatele nedaleké vesnice. Postupně tak byl prakticky zcela zasypán vnitřek pece a částečně i stěny objektu zvenčí. Vápenici a její okolí v průběhu let zcela pohltila vegetace a na pec se prakticky zapomnělo.

Koněpruská vápenice – březen 2020

Její novodobá historie se začala psát na jaře roku 2020, kdy obec Koněprusy v rámci snahy o její záchranu získala do majetku pozemek tohoto zarostlého smetiště, a správa CHKO Český kras vydala souhlas s vykácením prostoru od náletových dřevin. Do záchrany vápenice se pak v březnu toho roku pustil místní Spolek Komunitní centrum Koněprusy a Bítov z.s. spolu s dalšími domácími i přespolními nadšenci a patrioty. Postupně byl celý prostor vyčištěn od náletů a za pomoci těžké techniky byla odstraněna i letitá skládka uvnitř i vně objektu, přičemž jen z vnitřku pece bylo nakonec vybagrováno a odvezeno okolo 30 tun materiálu.

Budoucí návštěvnická plošina nad pecí – březen 2020

Bagrování u vstupních otvorů – květen 2020

Dočištění šachet i okolí již pak proběhlo ručně. Přitom došlo pod nejspodnější vrstvou sutě i k překvapivému objevu cihlových topenišť šachet.

Brigáda na dočištění šachet – květen 2020

Pro zajištění dostatečné ochrany této jedinečné technické pamětihodnosti bylo následně na doporučení odborníků z AV ČR nezbytné celou Koněpruskou vápenici zastřešit. Vzhledem k rozměrům objektu a jeho velmi špatné dostupnosti se ani to neobešlo bez četných komplikací.

Koněpruská vápenice – květen 2020

Nad objektem bylo nejprve nutné vybudovat masivní opěrnou zeď oddělující prostor budoucí plošiny pro návštěvníky od vlastní pece ve svahu pod ní, a před vápenicí trojici zapuštěných betonových kotevních patek, na kterých bylo teprve možné upevnit podpěrné sloupy střechy. O vybudování opěrné zdi a betonových kotev se v létě 2021 opět postarali zdarma místní dobrovolníci, a díky odvážnému řidiči domíchávače s betonovou pumpou se nakonec podařilo vyřešit i velký problém s dopravou betonu na toto obtížně přístupné místo.

Stavba zastřešení – listopad 2021

Situaci také značně ztížila vleklá pandemie koronaviru a nedostatek stavebního materiálu a jeho stoupající ceny. Stavby zastřešení se ujal tesař pan Miroslav Mihalík z Karlštejna a zdárně ji dokončil těsně před Vánocemi 2021.

Finanční prostředky na záchranu a zpřístupnění objektu veřejnosti poskytla Nadace VIA v rámci programu Živá komunita a rovněž Velkolom Čertovy schody spolu se samotnou obcí Koněprusy. Další finanční prostředky byly získány na jaře roku 2022 v rámci sbírky Darujme.cz zřízené opět Nadací VIA, kam přispělo mnoho místních obyvatel i přespolních dárců. Díky tomu mohly být na plošině nad pecí pro návštěvníky rovněž instalovány dvě obsáhlé informační tabule s historií selské těžby vápence a výroby vápna v okolí Koněprus od autorů Ing. Michala Hejny z Tetína a koněpruského kronikáře Libora Kašičky, spolu se zastřešeným posezením, a na přilehlém návrší nad vápenicí, s překrásnou vyhlídkou na obec a okolí, také dvě lavičky. Toto dřevěné vybavení areálu nám zhotovil a dodal liteňský truhlář pan Stanislav Krtek.

Koněpruská vápenice – květen 2022

Nově vzniklý areál Koněpruské vápenice, nacházející se jen pár kroků od žluté turistické značky na úpatí legendami opředeného Zlatého koně se známými Koněpruskými jeskyněmi, byl za účasti mnoha místních občanů i přespolních hostů slavnostně otevřen pro veřejnost v sobotu 14.5.2022.

Tato kulturní akce na tomto vskutku netradičním místě se setkala s takovým ohlasem, že je zde od té doby v květnu toto setkání spojené s vystoupením tetínské country kapely Pohodáři pořádáno pod názvem „Sousedská pohoda na Koněpruské vápenici“ každoročně. Krom toho je areál vápenice při různých příležitostech místními občany využíván v průběhu roku i pro jiné akce.

Slavnostní otevření areálu – 14.5.2022

Zpřístupněním areálu veřejnosti však práce na vápenici zdaleka neskončila. Druhou etapou projektu je nezbytná odborná renovace památky specializovanou firmou. Tato fáze záchrany vápenice však již musí být svěřena profesionálům a bude tak značně nákladná. Proto se obec Koněprusy rozhodla vyhlásit veřejnou sbírku k získání potřebných prostředků na její realizaci. Přispět k záchraně tohoto cenného svědka dnes již zcela zaniklého řemesla našich předků tak může každý zasláním libovolné částky na účet sbírky č. 123-8407360207/0100, nebo formou oficiálního finančního daru obci Koněprusy. K zaslání finančního daru na veřejnou sbírku lze také použít jeden z následujících QR kódů:

       Dar 100 Kč                                      Dar 200 Kč                                       Dar 300 Kč                               Libovolná částka

Každopádně již dnes stojí toto zajímavé místo za návštěvu a stalo se jistě po právu cílem mnoha návštěvníků a zastávkou různých poznávacích exkurzí do Českého krasu. Pro svou ojedinělost a atraktivitu se již také stalo předmětem několika televizních a rozhlasových reportáží i novinových a časopiseckých článků.

Areál Koněpruské vápenice

Vyhlídka nad Koněpruskou vápenicí

Vyhlídka nad Koněpruskou vápenicí

Koněpruská vápenice v zimě